Kostel Panny Marie Sněžné
Chrám Panny Marie Sněžné v Olomouci je v současnosti kostelem Římskokatolické akademické farnosti Olomouc. Postavili jej jezuité v letech 1712-1722 jako univerzitní chrám ve stylu vrcholného baroka na místě původního kostela gotického. Ten byl před příchodem jezuitů do tohoto města součástí minoritského kláštera.
Po zrušení jezuitského řádu r. 1773 byl chrám Panny Marie Sněžné kostelem armádním, poté jako kostel filiální spadal pod správu dómské farnosti sv. Václava až do roku 2006. Od roku 1993 při kostele opět působí jezuité.
Barokní perla hanácké metropole
Dějiny výstavby a výzdoby kostela
Základní kámen dnešního chrámu Panny Marie Sněžné byl položen 12. června 1712. Jezuité se rozhodli postavit nový chrám, protože původní gotický kostel už nestačil pojmout rostoucí počet studentů jezuitské univerzity a gymnázia. Navíc byl během švédské okupace města za třicetileté války poničen.
Konkurz na stavbu nového kostela vyhrál olomoucký stavitel Lukáš Glöckel. Chrám byl vybudován za 4 roky a už 16. února 1716 byl vysvěcen, až do roku 1722 však pokračovaly práce na přístupovém kamenném schodišti s balustrádou. Interiér a výzdoba kostela byly dokončeny roku 1743. Ze starého chrámu se zachovala některá vzácná díla, např. gotická socha Panny Marie na hlavním oltáři.
Základní půdorys kostela vychází z jezuitského chrámu del Gesù v Římě. Prostorná jednolitá chrámová loď umožňuje snadné sledování dění u hlavního oltáře, po bocích lodě je osm postranních kaplí, dvě prostorné kaple pak stojí po stranách presbytáře. Jednou z nich je kaple sv. Pavlíny, patronky města Olomouce, jejíž ostatky získali jezuité od papeže Řehoře XV. roku 1623 a jež bývaly uchovávány právě v této kapli.
Oválný obraz nad hlavním oltářem zobrazuje scénu, vážící se k zasvěcení kostela. Ten souvisí s výstavbou první mariánské baziliky v Římě, kterou podle legendy nechal postavit papež Liberius ve 4. století na základě pokynu ve snu. Panna Maria mu v něm měla ukázala pahorek za městem, přikrytý sněhem, s přáním, aby jí zde vystavěl kostel. Proto tento chrám nese titul Panna Maria Sněžná.
Autorem hlavního oltářního obrazu z roku 1720 je vídeňský malíř Jan J. Schmidt. Ten kromě tohoto obrazu namaloval také oltářní plátna v kaplích sv. Anny a sv. Pavlíny. Dalšími malíři podílejícími se na výzdobě chrámu byli Karel J. Haringer (nástropní fresky v lodi a presbytáři kostela, obrazy v kaplích sv. Barbory, sv. Josefa a Andělů strážných), Josef F. Wickart (plátna v kaplích archanděla Michaela a sv. Karla Boromejského) a zejména Jan Kryštof Handke, autor celkové výzdoby kaplí sv. Ignáce z Loyoly a sv. Františka Xaverského.
Monumentální barokní varhany z roku 1729 jsou dílem kralického varhanáře Jana G. Halbicha. Bohatá sochařská a řezbářská výzdoba zpodobňuje nebeský orchestr andělů a biblických postav, např. krále Davida. Autorem výzdoby je vídeňský řezbář Jan Pirner.
Od dokončení výstavby a výzdoby sloužil kostel jezuitům a univerzitě, kterou vedli až do roku 1773, kdy byl řád zrušen. Kostel sloužil dál ještě pět let jako kostel univerzitní, spravovali jej premonstráti, po přeložení univerzity do Brna přešel do majetku armády. Jako posádkový kostel sloužil nejen za Rakousko-uherské monarchie, ale i za první Československé republiky a potom až do roku 1952. Tehdy přešel do majetku města, které jej spravovalo až do skončení komunistického režimu. Bohoslužby se v něm konaly pouze v neděli, církevně chrám spadal pod farnost dómu sv. Václava. Arcibiskupství olomouckému byl chrám předán roku 1990 a to jej pak roku 2007 převedlo do majetku nově zřízené Akademické farnosti Olomouc.